Od roku 2001 platí v USA zákon „The Aviation and Transportation Security Act“, který vyžaduje zpracování PNR dat cestujících (Passenger Name Record) získaných leteckými společnostmi. První dohoda o předávání dat byla podepsána mezi EU a USA v roce 2004. PNR data, shromažďují letecké společnosti v době rezervace a získaná data jsou předkládána orgánům Spojených států. Americké úřady chtějí uchovávat data po dobu až 15 let.
Na základě dobré praxe výměny PNR dat o cestujících mezi EU a USA chystá Evropský parlament „Směrnici EP o používání údajů ze jmenné evidence cestujících pro prevenci odhalování, vyšetřování a stíhání teroristických trestných činů a závažné trestné činnosti“.1 Cílem Směrnice je dohoda všech států EU, aby vybraná osobní data všech cestujících, kteří letí do a z EU, byla evidována a shromažďována i na úrovni EU v národních databázích s možným přístupem ostatních států EU. Mezi vybraná data patří např.: adresa bydliště, číslo mobilního telefonu, informace o kreditních kartách a e-mailové adresy. Data by měla být používána pro porovnávání národních seznamů podezřelých osob. Argumentem pro existenci směrnice je účel prevence, odhalování, vyšetřování a stíhání terorismu a závažné trestné činnosti.